V osmdesátých letech se ve vedení Československého filmu prosadili někteří liberálnější dramaturgové a větší význam začal být opět přikládán divácké úspěšnosti filmů. K režii pohádek proto byli povoláni osvědčení komediální režiséři jako Oldřich Lipský, Zdeněk Troška nebo Hynek Bočan. Ten v roce 1984 ve výrobní skupině Marcely Pittermanové natočil pohádkovou komedii S čerty nejsou žerty. Hrdinou vyprávění inspirovaného předlohou Boženy Němcové Čertův švagr je Petr (Vladimír Dlouhý), kterého jeho macecha vyhnala z domova. Když si mladý muž snaží sehnat práci a střechu nad hlavou, všichni jej posílají k čertu. S ním se také setkává, když je na příkaz vládce pekel Lucifera XIV. (Karel Heřmánek) nedopatřením unesena Petrova babička. Hrdina nachází spojence v mladém a nerozvážném čertovi Vraníkovi (Ondřej Vetchý), rozšiřujícím řady českých filmových čertů, kteří namísto hrůzy vzbuzují úsměv a soucit. Společně se pak snaží vyjít jak s přísným Luciferem, tak s cholerickým kaprálem (Petr Nárožný), který se z nich vojenským drilem snaží udělat poslušné vojáky. Kameraman Jaromír Šofr a architekt Zbyněk Hloch dokázali působivě využít pískovcových jeskyní poblíž České Lípy, kde probíhalo natáčení scén z pekla. Filmovalo se také na hradech Sloup a Kost, v Průhonicích nebo Českém ráji. Vedle atraktivních lokací, pestrého hereckého obsazení a vtipných dialogů přispěly k divácké popularitě filmu, dokládané jeho každoročním televizním reprízováním v čase Vánoc, také písničky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.